na Blog.cz

Pracovníci masokombinátu Schneider mě včera pěkně dostali. Jsem člověk, kterého jen tak něco nevyvede z míry ale pokud jde o jídlo, dokážu se vytočit pěkně. Blížil se čas oběda a na mě bylo uvařit potravu pro čtyři osoby. Nabízelo se celkem trapné rizoto nebo "vynikající" grilovací klobásky s německým bramborem. Možnost druhá byla odsouhlasena jednomyslně a já tak mohl začít s přípravou.
Německé brambory (klasické smažené brambory se špíčkem a cibulkou) jsou ke grilovanému masu asi nejlepší volbou ale abych pravdu řekl, neznám mnoho restauračních zařízení, kde by měli tuto přílohu uvedenu na jídelním lístku. Všechno šlo celkem rychle, brambory se vařily, polévku jsem uvařil již včera, takže jí chtělo jen přihřát a na řadu tedy přišla příprava masného polotovaru plzeňské firmy. Nejsem z těch, kteří si již zvykli na potraviny zatavené do umělohmotných obalů. Hlavně maso má potom takovou plastovou příchuť… Grilovací klobásky Schneider ale hráli jeden prim na který mě vůbec nikdo neupozornil, když jsem rozřízl obal, zjistil jsem, že maso je kryto ještě nějakým dalším sáčkem. Za normálních okolností bych nad tím opět jen mávl rukou ale po proříznutí další ochranné vrstvy mi do nosu zasadilo ránu nepředstavitelné aroma kvasnic, kmínu a pravděpodobně obojího dohromady. Byl to s prominutím opravdu smrad. Data spotřeby jsem se nedohledal, nicméně zkušenost mi připomněla, že zkažené maso má docela jinou vůni. Po očním ohmatání mi na klobáskách také nepřišlo nic zvláštního a nebyl tedy důvod avizovaný oběd rušit. Válečky napěchovaného masa jsem pečlivě omyl pod vodou a v dobré víře je vložil do vroucího oleje na pánvičku. No a jestli mi předtím kvasnicové aroma překvapilo, tak to, co přišlo poté mě… překvapilo rovněž. Vrstva něčeho se na klobáskách okamžitě zkroutila, ztmavla a začala do ovzduší vypouštět další várku nosu nelíbivých pachů. Pár vteřin jsem na pánev nechápavě zíral abych pak klobásky rychle z oleje vyňal na stůl. Pálilo to jen trochu… Po bližším prohledání grilovací pochutiny jsem došel k závěru, že ta hmota, co se na klobáskách zkroutila na ně asi patřit neměla. A bylo to tak. Hmota byla opět umělohmotná, tedy třetí vrstva obalu. Koho by napadlo balit výrobek třikrát? Firmy si stěžují na vysoké náklady ale balí své produkty naprosto zbytečně do trojitých vrstev. No hmotu jsem sňal a podrobil klobásky druhému pokusu opečení na pánvičce. Pach kvasnic a kmínu mi poté již přišel jako vysvobozující v porovnání s pachem spálené syntetické hmoty.
Nic závažného se poté již nestalo, po klobáskách se jen zaprášilo, brambor rovněž nezbyl ani jeden a tak snad jen na závěr doporučení: Dvakrát měř ale předtím než budeš řezat si vše raději ještě jednou zkontroluj.

... něco nového vymyslel. Byl bych rád za všechno, nějaký zlepšovák, vtip nebo náboženství. Člověk si připadá takový nevyužitý, když si na sklonku života zrekapituluje věci, které chtěl zanechat příštím generacím a ono kde nic tu nic. Někdo postaví dům, který budou po smrti obývat jeho potomci, vyřeší tak třeba jejich nejzávažnější problém. Co já ale? V zedničině krom přehazování nízkokamenitého cementobetonu z kalfásku do kolečka a prosívání písku nezvládnu zhola ale opravdu zhola nic. Na jednopatrový domeček se zahrádkou a bílým plotem se budu dívat vždy jen v katalogu. Zlaté ručičky, které jsem třeba kdy dostal od pánaboha jsem jistě někde zpeněžil a tak nevím kterým jiným údem mohu udělat díru do světa. S kamarádem jsme vždycky v práci přemýšleli nad tajemstvím úspěchu některých zpěváků. Zkoušeli jsme fušovat i do tohoto oboru, abychom mohli být stejně jako božský Kárl minimálně těch jeho osmdedát let idolem žen a dívek. A nic no. Snad chemický prvek objevit aby se Gabrium jmenoval...?
Nejsem lačný po slávě. Netoužím být zapsán v listech učebnic pro školy. Snad proto, že nejsem ničím a nikde vynikající člověk bych byl rád, kdyby se o mě někdy v budoucnu alespoň krapet vědělo. Nevim no. Třeba alespoň tyto stránky někdo nesmaže...